Obsah

Otakar 2006

Můj milý deníčku, tak už to mám za sebou… a bylo to naprosto úžasné, skvělé, jedinečné, prostě husté…  Není to tak, jak si myslíš…já myslím tábor.                     Já vím, že spousta dětí jezdí na tábory nerada, ale to neplatí o NAŠEM táboře.

Letos jsme byli pod hradem Svojanov ...kousek od Pernštejna…kousek od Brna…a to je už jen kousek od nás.                                                                                         Z přihlášky jsem věděla, že budeme hasit nějakou ohnivou svini, nebo tak něco.

Ale vezměme to po pořádku. Odjezd byl ve čtvrtek ráno. Všichni jsme se rozloučili s rodiči, dali si pac a pusu a vyrazili vstříc deseti dnům bez jejich opečovávání a dozoru.

Ještě cestou na tábor jsme stihli navštívit Sloupsko-šošůvské jeskyně. Byla v nich trochu zima, ale jinak super. Po několika hodinách jsme dorazili do cíle, na hotel Otakar.

My jsme ale naštěstí bydleli v chatkách. Největším překvapením byl bazén, kde jsme se pravidelně ráchali, celý tábor. Program začal hned večer. Vedoucí nám odvykládali příběh, který se na Svojanově kdysi stal. Děti stejně staré jako my se snažily uhasit ohnivou svini Pana Hamrlíka,  který žil přímo na Svojanově a za odměnu pak dostaly velký poklad. A o to samé jsme se měli pokusit také my. Aby se nám všechno podařilo, bděla nad námi bílá paní Kunhůta, která po Svojanovsku bloudí.   A pak už následovalo rozdělování do oddílů.                                                                          V pátek jsme si batikovali oddílová trička, vyráběli knoflíky, vlajky…prostě všechno potřebné, aby tábor mohl opravdu začít.                                                            Večer pak vedoucí v přestrojení za svojanovské děti odehráli scénku, která nám napověděla, jaké úkoly budeme plnit následující den. Měli jsme najít chaloupku obra Pulusána a přesvědčit ho, aby přišel na večerní poradu. Celou sobotu jsme tedy přemlouvali obra  a soutěžili a závodili a večer to bylo v kufru. Tedy byl kufr, takový ten televizní, jen trochu jiný po svojanovsku.

V neděli to byla pohoda. Nebyla rozcvička a tak jsme si trochu přispali. Navíc nás čekala cesta za čarodějnicí Kalafunou, což byla pěkně nepříjemná babizna. No ona to dělala jen tak naoko a po chvilce přemlouvání nám poradila, jak získat čarovný lektvar na uhašení svině, ohnivé svině. Ještě ten večer jsme museli za bezhlavým holičem Kubíčkem a získat od něj břitvu. Pomalu už se smrákalo a tak to nebyla taková sranda, ale nakonec se zadařilo a břitva byla naše.

V pondělí jsme dostali pořádně do těla, tedy hlavně do nohou. Čekal nás celodenní výlet. Nejdřív jsme navštívili rozhlednu, pak přehradu  a nakonec i zříceninu Zubštejn. Bylo pořádné horko, a i když jsme šlapali lesem, dorazili jsme do tábora s pořádnou únavou, někteří i s vlkem.

V úterý nás celé dopoledne čekala Olympiáda, ne úplně tradiční, ale skvělá. Odpoledne patřilo Vodníkovi Tydlitánovi. Potřebovali jsme od něj vyzískat vodu ze začarované studny…a když už jsme byli u té vody, tak jsme se v ní pořádně vyráchali.

Úterní večer byl pěkně nabitý. Volili jsme svojanovskou superstar. Myslím, že někteří by určitě zabodovali i v té pravé Superstar…..ve hvězdné pěchotě.

Ve středu jsme hráli hradní brändball  a až na pár sprostých slov to byl pořádný nářez. Odpoledne jsme si vyšlápli na Svojanov. Právě tam byl totiž zpívající kanár a hlavně kostelník Hadraba, který nám měl dát střep z kouzelného zvonu. Večer jsme si pak ještě stihli uvařit vlastní polévku (všichni kupodivu přežili) a jako tečka byly úplně báječné špekáčky.

Ve čtvrtek jsme zase museli za  Kalafunou, aby nám uvařila čarovný lektvar na uhašení svině. No bylo toho ještě hodně. Slavili jsme například Vánoce a byla Silvestrovská diskotéka, ale největší odvaz přišel v pátek ráno.

Když jsme si to po budíčku štrádovali do umýváren, nikdo nevěřil vlastním očím. Skoro to vypadalo, že všichni ještě spíme. S ručníkem kolem krku vyšel z jedné z chatek Leoš Mareš. Opravdový Leoš, žádný vtípek od vedoucích. To byl asi ten nejlepší dárek, jaký jsme mohli dostat, lepší než tisíc pokladů. Leoš je naprosto báječný a rozhodně není tak nafoukaný, jak vypadá v televizi. Absolvoval s námi celý den, rozcvičku a snídani a koupání a brändball a dokonce nám dělal oddávajícího při táborových svatbách (mně si zase nikdo nevzal) a oběd a večeři a diskotéku a dokonce nám živě zazpíval, a hlavně celou dobu byl úplně normální.

Leoš s námi zůstal až do soboty, takže jsme si ho všichni užili. Třeba to vyjde příští rok zase?!

Domů jsme jeli v neděli, ale to bylo smutné a tak o tom raději moc psát nebudu.

Stihli jsme toho za tábor strašně moc…a kdyby tě to deníčku zajímalo, tak ten poklad jsme skutečně našli. Už aby byly příští prázdniny.