Obsah

Otakar 2007

Můj milý deníčku,

Omlouvám se s jakým píšu velkým zpožděním. Ale to víš, prázdniny skončily jako mávnutím proutku a najednou tu byla škola. A to člověk myslí na všechno, jen ne na to, co se stalo před několika týdny.

Vezmu to ale po pořádku. Tábor se konal stejně jako loni kousek od Svojanova v chatkách u hotelu Otakar. Za ten rok, co jsme tam nebyli se toho strašně moc změnilo. Pan Řek se pořádně zapotil a postavil zbrusu nové sociálky. Hurá. Nejenže se tam hezky „sedí“, ale konečně se někteří pánové snad začnou mýt J.

A další změnou byla bývalá budova pro správce, která změnila podobu v letní klubovnu.

Letos bylo celotáborovou hrou Hledání tajemství katakomb skřítka Piďvouse. Vedoucí nás na úvod rozdělili do oddílů a pak přišla první soutěž.„Najdi si svého vedoucího“. Překvapivě neviseli na stromech, ani neseděli na nějaké výborné mňamce u Řeka J, ale o výběru rozhodly kartičky, které jsme si ulovili u skřítků v lese.

Pak už následovalo vysvětlení pravidel celotáborové hry.  Každý večer nás čekalo házení kostkou Třasořitkou. Počet hozených bodů rozhodl o kolik políček se posuneme v labyrintu katakomb. Nebylo důležité pouze to, kdo prošel první cílem, ale také to, kolik jsme cestou nasbírali bodů. No, sice to může znít složitě, ale nakonec to pochopila i táborová prťata.

Našimi patrony bylo několik skřítků. Mimo Piďvouse to byl také Tělovous, Křikvous, Brblovous, Chytrovous a o vždy dobrou náladu se staral Šťastnovous.                Stejně jako loni nás čekala spousta zábavného programu. Tentokrát ho ale nepřipravovali pouze vedoucí, jak jsme byli zvyklí, ale především my. Aspoň jsme poznali, zač je toho pravá zábava. Užili jsme si například Audiostop, Svojanovského slavíka a Stardance. Ale ať si kdo chce co chce říká, stejně byly nejlepší diskotéky. Shodly jsme se s holkama z chatky, že jich bylo málo. Kdyby byly každý večer, to by bylo vončo. I když se někteří kluci tvářili, jako že je tancování pruda, nakonec pořádně řádili i oni.

Loni za námi přijel na tábor Leoš. Letos mu to bohužel nevyšlo.Sice jsem to, můj milý deníčku, oplakala do polštáře, ale co se dá dělat. Třeba mu to vyjde příští léto.  I když zaslechla jsem, že se má ženit, škoda, že si nebude brát mně… takže těžko říct, jestli si udělá chvilku a přijede. Ale i kdyby ne, určitě si to užijeme i bez něj!!! Už aby to bylo! Ať už jsou prázdniny.

Ale zpátky k tomu uplynulému táboru.

Mimo diskoték jsme si užili také karneval a svatby. Mimo těch tradičních nás čekala dvě velká překvapení. Odbyli jsme si historicky první táborové rozvody. Jo jo, prostě svět dospěláků a jejich starostí dorazil i k nám do Svojanova. O moc mile víc překvapující byla svatba dvou holek - Kláry a Kláry. Jéééé, teď mi došlo, že se braly nejen dvě holky, ale také dvě Kláry. I když se tomu některé děti smály, říkám si, hlavně že se mají lidi rádi. Pak ať si bere kdo chce, koho chce.

Tábor měl letos takové nečekané vyvrcholení. Byla poslední diskotéka, kterou jsme si opravdicky užili, ráno se sbalili, uklidili po sobě, nasedli do autobusu a jeli do prdky – ha ha – do Rudky, kde kdysi ve skalách spali Blaničtí rytíři. Po oddílech jsme vstupovali do tajemných katakomb, kde nás v cíli čekal skřítek Piďvous. Poslechli jsme si nejen o tom, jak tohle místo vzniklo, ale hlavně nám Piďvous prozradil své tajemství. I když je to tajemství a neměla bych ho nikde říkat, ty jsi deníčku přeci výjimka J. Podle Piďvouse se nemáme my, jako my Moraváci (Češi asi taky) čeho bát. Až nám bude nejhůř, tak se Blaničtí rytíři probudí a vyjedou nám na pomoc. (Tu budu potřebovat, až si naši budou zase listovat žákovskou.) Tak to je to velké Piďvousovo tajemství. No, nechci mu do toho mluvit a nějak o tom pochybovat, ale stejně si myslím, že se musíme snažit všichni a ne jen čekat, že se někde ve skále probudí partička zkamenělých hošanů… co kdyby to náhodou nevyšlo.

Tak to byl tábor s letopočtem 2007. Mám pocit, že už je to děsně dávno. A stejně daleko mi připadá tábor nadcházející. Zrovna včera mi dorazila pozvánka a přihláška. Prý se bude bojovat s nějakou zákeřnou bestií Knihomorkou všežravou. Tý jo, to jsem zvědavá.

Můj milý deníčku, doufám, že ostatní děcka mají stejně jasno jako já.

Pojedu!