Obsah

Rusava 2009

Můj milý denýku,

furt sem píšou enom baby, a tož je načase, by napsal něco i chalan, ne? Bo si myslíte, že my si denýky nepišem, a že to neumíme? Tož to teda né! A škrábem hnedkaj a né až po volňásku.

     Letos sa jelo z kraja červenca do Hostýnských hor, na středisko zvané Jestřabí.Kurňa, tož takové kopčisko sem už dlúho neviděl a naše chatky pod kopcom a ešusárna foto3 i hřišťa na ňom. Dúfam, kurňa, že ňákého sporťáka nenapadne na rozcvičce hňápat hore a dúle kopcom. Len by to nepřevzali instruktóři, no bodu vstavať raďéj jak u nás slípky…

     Hnedkaj po příjezdu sme natahali fofrem věci do chatek a hráli hru jak sa budem nacházať v oddíloch a  o domorodce, námořníky. Tož vyhrál som si námořníka a červený oddíl. Při nádstavbové hře – dokul vše v barvě svojho oddílu, přišli k duhu i mé červené trencle.Večer sme sa seznámili s celotáborovkú. Budem dobývat Ameriku! A domorodi  ji budou bránit, no to jsem zvědav, jak to dopadne, bo história sa předsa nemnění. Jo, ještě zapomnél -  dvě lodi dobyvatelů a dva kmeně domorodcú, tož to budem moseť ňák spolupracovat, či co.

     Druhý deň poránu sme vyfásli každý něco na sebe a hrnéček, námořníci modrý a bílý domorodci, bo by bylo z čeho piť. A potém sme sa vrhli do výroby zástavových hader, malování hrnkú a skládání naší hymny, něco jako Kdož sú boží bojovníci, ale po amerikánsku, tož na teho černého otrokáře to bylo.hymna No byli sme rychlí jak lasica, tož pak odpoledňa rozpútali brenbal, ten táborový, šak už víte z minula. Nocú začla seznamovací diskoška, šak sa známe skorem všeci, prišlo navíc jen pár prajzlů. Ale ty sme hnedkáj spacifikovali k oku svému, tož bylo to dobré, hry s tancem jako lóni, a tož k temu nás nemoseli dlúho přemlúvať.

     Ráno už vypukli boje. Naša loď Ňiňa sa utkala s Aztéky a bratři naši z lodi Pinta s Inky, bo to bylo obráceně? Ono jedno, stejně jeden za všechny a všici za jedného, jak praví klasik. Tož hrali sme každý o jednu zemu a dopadlo to fifty fifty. Pinta vybojovala Venezuelu a domorodci sa uchránili Chile. Odpoledňa pak vypukly vzpúry. Tož to tu eště nebylo, a to už jezdím nějakú  dobu. Děcka súpeřija s vedúcíma a instruktórama. Každý si s něma zahrál. Jednúc o pozdní večerku, jindy o ranní protahovačku, no prostě jak sa jim to hodilo. Kríza bola, keď sa hrálo o úklid tábora, to som málem vypustil dušu, přesto sme prohráli, bo o jediný bodík, tož vyrazil som na sber binca kol tábora. Na druhú stranu mosím rícť, že sa hralo vždy férplej.

     Pravda, měli sme aj neposluchy a tož další deň ráno to vedúcí vyřešili fikaně, těm dvěma zavázali očiska, dali jim do pracek také gule na špagátě a nechali je mydlít sa gebula – negebula. Tož nevím aký to trest, keď i my vzorňásci si to chtěli vyzkúšat taky a bolo nám přáno.Večerem nás pak bavili domorodci svým programem, tož dobré no, začli tancom s bubny a samé úí a uáá a jí jí a hum hum bum bum tuc tuc. Pak údajné domorodé hrátky, tož začli sme podlézáním pod špagátem. Podlézal sem také a v púl metře nad zemú mi hrklo kúsek nad řiťó a bylo po tem. Ožíl som až při skoku vysokém do duchen.

     Tož a máme neděľu a avízovaný celodenňák na Svatý Hostýn, gde má býti akási púť, no  ať si, já už sa těším na zmrzku a stánky. A že jich tam bolo neurékom, samí svatí búbelatí. Dofčíl nechápu kdo z ogarú mezi tím všeckým vyčmuchal stánek s munícijú. Dobrá polovica z nás si zakúpila hned pištole, gulovnice, luky či nedefinovatelné vesmírné zbraně, no fšecko sme to dotáhli do tábora. Po příchodě sa rozpútala vojna. Když sme už po třetí trefíli hlavasa, tož zrazu býl zavelen konec boja a všeci sme pak museli odevzdat zbraně do muničáku. Ten sa otváral len o volně, bo by do konca tábora nemusel nik přežít. Večer sme trsli na diskošce pod širým nebom, aj s videoprojekcijou, dávali „Jen počkaj zajícu“.

     Keď sme bojovali o Brazíliju, tož to bylo pak rio, odpolední karneval stál za to, ty masky, to třeba vidět na vlastní očiská, popsat ni nejde. Drakuša, krokodýla,  dokonca i krava a jiné, tu ni vtom jejich janéru nemaj. Jaképakto pak večerní překvápko, no kúzelníka měli, opravdového, ne, jak si pokaždé vedúcí na něco hrajú. Bať, též si zahráli, vystúpili ako ten chalan Nekonečnej so skupinou. Večer skončíl vskutku po brazilsku, ohnivé gule létali nad našimi gebulami a ozářili celé kopčisko. Ohňostroj to byl bombastický, taký nemali ni na Silvra v Praze. Tož to si ho mosel snáď náš hlavas někde vymodliť.

     A co nám po dobu pobytu přálo „slunko v duši“?  Počas nám přál i nepřál, zažili slotu, buru, větřisko i horúce dni. Kapitán z lodi Ňiňa zjistil, že v okolisku nášho tábořiska žijí pidichalani a pidicérky, a ta bura jim potřískala ty jich bydla. Tož vypravili sme sa v les a začli im pomáhať s opravama. No vyblbli sme sa dokonale. Kopálisti i hriště jim postavili a ty vily, několko patrové či viniské sklípky,  no as dvacítka novostaveb sa v lese objavila.

     To už načal čas, bysme my, námořníci, pobavili též domorodé kmeny. A co na starém kontinentu letělo tou dobiskou? No divadlo předca, tož zahráli jim divadelní kósek - O Popolušce. Myslím, že jim aj líbilo a rozuměli, přesto, že bolo v cuzem jazyku. No najlepší bol snáď princ, ktorého hral Sčepánek, a jeho věta: „Som krásný princ“ ozaj vejde do histórie.Gdo nečučál, ten o hódně prišel a gdo snama nebýl, tož ať olutuje. Škoda, že Novu nepozvali, ti by čučali! No, a jak sa stalo tradícijú, tož nás vyhnál od programu i ohňá  dýšť.

     Nasledující deň sme sa vypravili pro poklad. Mohlo nás napadnúť, že trasu dělá Luboš a  uňho totiž není nic nemožné. Začlo to šifrú, pak sme byli slepci  a aj s buzolú sme sa popasovali, ale naštěstí fšeci došli a poklad nakonec našli.Odpoleďňa pak vypravili na kúpalisko. Konečně řádný bazén i s tobogániskem a skluzavkú. Zahráli sme si i o další územisko na cvičném stěnisku a i na překážkách lanových. S nocú pak pokračovali u ohňa v hrátkách.

     Co by to pák byl tábor beze svateb,šak to letós mělo i jednu perličku. Že sa berú cérky s cérkama to už známe, leč prvně nám nevěstica řekla: „NÉ“, no to byl poprask, ni oddávající rádobyfarář netušíl a nevědíl co robiť. No, nevzala si ho! Poté sme si užili i Aztéckých vánoc za rytmu bubnů, to bolo dárečků, jistě více loňska.Večerom najednou slyšet houkání a majáčky, copato? No, přijeli nás poctít návštěvú měšťáci z Otrokovíc. Prolezli sme jím autisko vod kól po střešisko i klepejtka sme vyzkúšali. Noc pak ovládla noční hra, tma jak v pytlisku, všici v táboře, tož gdo to bliká v lesisku? Že by ozaj ty bludice? Tož taky du, srdco v kalhotiskách, ale mušličku od nich si dom donesu!

     To už sa blíží konec tábora, ještě vodiskové hrátky. Blbli sme dokonale,ni na tom nic, že ledárna jak sviňa, sotva posušili, tož hnedkáj, že sa bude vyřazovat.Letoškem mě to eště nečekalo, no šak příště tomu už neuniknu, bo leda bych nejel? Ale což, nésu žádná baba,jedu, šak co bych doma dělál. Sic ještě nevím gde to bude, ale též jedno, šak sa nás tu minimálně zas polovica zídě. Tradičně večerom rozlúčková diskoskoška, chtěli sme ji venku, bo je to fain, skoro jak zábava u nás na dědině, keď to mydlí Argema. Je trochu smutná, bo poslední, ale blbnem a loučíme, slibujem si, že sms či netom či ten fejsbúk, no budem aspoň někteří po rok ve spojení, než zas třeba za rok sejdem.

     Málem bych zapomněl – historii sme dali za pravdu: Dobyli sme Ameriku !!!!!

Vyhráli námořníci: 10 území oproti  9 území ubráněných domorodci, a naše loď Ňiňa i celkově bodově na 1. místě. Je to ale v podstatě jedno – hlavně že se „perem“.

tož_tak_dopadlo

Tak za rok AHOJ

P.S. a ať si zas píšou deníčky babyzny J